„Děti potřebují znát své PROČ.“ Seznamte se s Dominikou, členkou vedení nové základní ScioŠkoly v Bosonohách
Jaké to je, když vám systém od dětství dává nálepku, že nejste „učící se typ“, ale vy si nakonec obhájíte doktorát z biochemie a založíte úspěšný badatelský projekt? Dominika, jedna z tváří naší nově vznikající Základní ScioŠkoly Bosonohy, ví o hledání vnitřní motivace své. Její příběh je důkazem toho, že když dáme dětem prostor přemýšlet a radost z objevování, dokážou neuvěřitelné věci. Přečtěte si rozhovor o tom, jaká bude naše nová škola, v čem spočívá kouzlo tandemového vedení a na co by se Dominika těšila nejvíce, kdyby k nám do Bosonoh dnes sama nastoupila jako prvňačka.
Každý máme nějaký svůj profesní příběh a cestu. Jaká byla ta tvoje, která tě přivedla až k tomu vést školu?
To je poměrně dlouhý příběh. Vše začalo už mým vlastním nástupem do základního vzdělávání, kde jsem od začátku narážela na nepochopení. A to se samozřejmě promítalo i do mých výsledků. Vždycky jsem k práci potřebovala silné „proč“. Pokud mi nikdo nechtěl vysvětlit, proč se má něco dělat, nebo proč se to má dělat jen jedním určitým způsobem, tak jsem to zkrátka nedělala. Asi si dokážete představit, že jsem tedy nepatřila mezi ukázkové a „úspěšné“ děti. Brzy jsem se ztotožnila s nálepkou, že vlastně nejsem učící se typ.
Zlom nastal až na vysoké škole, kde jsem konečně mohla začít o věcech do hloubky přemýšlet. Najednou bylo dokonce žádoucí o tématech debatovat a mít svůj vlastní názor. A tak se stalo, že jsem nakonec obhájila doktorát z biochemie, začala pracovat ve vědě a s překvapením zjistila, že mě učení a přemýšlení neskutečně baví.
Z vědy jsem pak plynule přešla do mateřství a založila projekt MINI VĚDA. Skrze pokusy jsem dětem ukazovala, jak moc zábavné je zkoumat, bádat a ptát se. Možnost vybudovat a vést novou ScioŠkolu pak přišla přesně v momentě, kdy jsem přemýšlela, jak zvídavost a radost z poznání rozvíjet u ještě většího počtu dětí a jak se aktivně podílet na změně vzdělávání.
Dominika se svým projektem Mini Věda převzala v roce 2022 cenu na Filmovém festivalu ve Zlíně ZLÍN FILM FESTIVAL.
ScioŠkoly mají specifikum v tom, že vedení neleží na jednom člověku, ale funguje v tandemu. V čem vidíš největší sílu vašeho dua s kolegou Jirkou a jak se podle tebe doplňujete?
Tandemové vedení mi přijde geniální. Silné a slabé stránky každého jedince se mohou vyvážit, a takové vedení pak dává škole velkou stabilitu. S mým tandemovým parťákem se doplňujeme v mnoha oblastech. Jirka má spoustu cenných zkušeností ze školství a já naopak přináším zkušenosti z oblasti rozvíjení růstového myšlení u dětí, badatelského přístupu a rozjíždění nových projektů. Co ale společně naprosto sdílíme, je obrovské nadšení pro tvorbu školy, která děti skutečně a smysluplně připraví na budoucnost.
Náš ředitelský tandem: Dominika a Jirka. Každý přináší jiné silné stránky, ale spojuje je stejné nadšení – vybudovat školu, která děti skutečně připraví na budoucnost.
Rodiče k nám děti často přihlašují s tím, že chtějí, aby škola rozvíjela dovednosti pro reálný život. Jakou jednu konkrétní dovednost by sis přála, aby si od nás každý absolvent odnesl?
Byla bych moc ráda, kdyby od nás děti odcházely s tím, že se „umí učit“. Zní to sice naprosto prostě, ale umět převzít zodpovědnost za své vlastní učení, umět si ho naplánovat, umět vyhledávat informace a dokázat je kriticky zhodnotit – to jsou dovednosti, které vůbec nejsou samozřejmé. A je třeba je rozvíjet. Jejich součástí je navíc to, že děti musí zažít, že učení je vlastně ohromná zábava. Náš mozek nám totiž uvolňuje hormony odměny pokaždé, když něco nového pochopíme nebo když dokážeme vyřešit nějaký problém.
A proč mi zrovna tato dovednost přijde tak stěžejní? Když přemýšlíme, co to ve skutečnosti znamená „připravovat děti na budoucnost“, dříve nebo později narazíme na fakt, že vlastně vůbec netušíme, jaká ta budoucnost bude. Co ale zůstává jisté, je to, že se vždy bude hodit umět se učit a díky tomu pružně reagovat na neustále se měnící svět.
Ve ScioŠkolách se nebiflujeme nazpaměť. Naším kompasem jsou takzvané ScioCíle – mapa konkrétních dovedností pro 21. století.
Naše budova v Bosonohách se aktuálně ještě staví. Když ale zavřeš oči a představíš si naše chodby a třídy třeba za dva roky – jaká atmosféra by z nich měla hned při příchodu vyzařovat?
To je krásná otázka. Musím se přiznat, že se u stavby často zasnívám a přesně o tomto přemýšlím. Představuji si, že první, co člověk po příchodu vnímá, je pohoda a bezpečí. Nečekejte úplné ticho, zní tam naopak přirozený pracovní ruch. Děti v různých skupinkách pracují na projektech, jiné si samostatně čtou ve čtecím koutku, nebo spolu něco v klidu probírají v odpočinkových zónách. Je to zkrátka živé, podnětné a laskavé prostředí.
Vizualizace společných prostor nové Základní ScioŠkoly v Brně-Bosonohách. Světlé, moderní a bezpečné prostředí navržené pro projektovou výuku, objevování i relaxaci.
Co tě vlastně na práci s dětmi baví úplně nejvíc? A vzpomeneš si na něco konkrétního, co tě naposledy naučily ony?
Nejvíc mě baví jejich upřímnost. Děti, když se cítí v bezpečném prostředí, si na nic nehrají a jasně dávají najevo, co si myslí. Také mě fascinuje sledovat jejich nadšení, když objevují svět. A to platí jak u těch úplně malinkých dětí, tak i u velkých školáků, kteří mají vždy neuvěřitelně trefné otázky a nápady.
A co mě naposledy naučily ony? Že počet ponožek, které jsou schopné si obléknout na jednu nohu, je vždycky minimálně o jednu větší, než byl můj nejtroufalejší odhad! (smích)
V dubnu jsme na brněnské Kraví hoře oslavili Den Země. Pro naši vznikající ScioŠkolu v Bosonohách to byla velká premiéra – vůbec poprvé jsme vyrazili ven mezi vás, rodiče a děti.
Jedna odlehčená otázka na závěr: Kdyby ses dnes mohla vrátit v čase a nastoupit do naší školy jako prvňačka ty sama, na co by ses těšila úplně nejvíc?
Jako malá prvňačka bych se asi nejvíc těšila na to, že máme ve škole dětskou kuchyňku, ve které můžeme spolu s průvodci vařit. Udělat si s kamarády vlastní „svačinový projekt“, společně ho naplánovat, nachystat a pak svačinky prodávat spolužákům – to by mě zaručeně bavilo.
Z mého dnešního dospělého pohledu ale jasně vidím, že bych si nejvíc užívala to, jaký partnerský přístup mají naši průvodci k dětem. Že bych si s nimi mohla tykat, že by je opravdu zajímal můj názor a že by to nebyli „jen učitelé“, ale opravdoví průvodci mým učením.
Takhle vypadá vizualizace naší budoucí dětské kuchyňky v Bosonohách – prostoru, kde se přirozeně a s radostí prolíná vaření s rozvojem samostatnosti a finanční gramotnosti.
Líbí se vám přístup, se kterým k dětem přistupujeme?
Naše zbrusu nová Základní ScioŠkola Bosonohy otevírá své brány v září 2026 a právě nyní probíhá přijímání nových žáků (od přípravné až po 6. třídu).